M. Janout: „Možná se za pár let vrátím, už ale jen do depa“

M. Janout: „Možná se za pár let vrátím, už ale jen do depa“

Mezinárodní rozhodčí Miroslav Janout ukončil v Mladé Boleslavi svoji dlouholetou kariéru. V roli arbitra ho mohli diváci vídat neuvěčitelných 47 let, z toho 33 let na mezinárodní úrovni.

V sobotu 15. prosince v Mladé Boleslavi naposledy Miroslav Janout zapískal na píšťalku, aby pozval závodníky na start. Pak následoval obvyklý rituál. Před startem prohlídka kol, v průběhu závodu pak nezbytné zapisování startovních čísel. Jeho hlas do vysílačky jeho kolegové slyšeli naposled. Do padesátky let soudcování mu už moc nechybělo. „To je pravda, že chyběl jen kousek. Ale je třeba také vědět, kdy má člověk skončit,“ uznal rozhodcovský matador.

Jak byste zhodnotil všechny ty roky?

To je těžké hodnotit. Zažil jsem historické období jihočeské cyklistiky počínaje Čestmírem Kalašem až po současnost, která je úplně jiná z hlediska techniky a organizace. Změnily se hlavně finanční možnosti. Tehdy jsme byli šťastní za vázu nebo pohár, dneska už dominují peníze.

Co vám za tu dobu nejvíc utkvělo v paměti?

Vzpomínek bylo strašně moc. Vybavím si nešťastnou událost v Litochovicích u Strakonic, kde nám do cílové rovinky vjel při příjezdu pelotonu z boční ulice traktor. Nebyl to zrovna příjemný pohled na samou krev. Jeden ze závodníků přišel v cíli za námi s dotazem, jestli ho máme poznamenaného, že potřebuje body.

A něco veselejšího si také vybavíte?

Těch příhod bylo víc. Musím ale zmínit Jindru Pulmana, který měl při cyklokrosu bavit diváky. Jenže svým komentářem často způsobil ztrátu koncentrace, jeho hlášky se nedaly přeslechnout.

Jaké cyklistické disciplíny jste „pískal“?

Když jsem v roce 1985 udělal rozhodcovské zkoušky, tak jsem získal kvalifikaci pro silnici, dráhu, cyklokros a navíc jsem mohl dělat i dopingové kontroly. Asi před šesti lety se změnily pravidla, že rozhodčí může rozhodovat jen dvě disciplíny. Proto jsem se už zaměřil jen na silnici a cyklokros.

Co bylo pro vás srdcová záležitost?

Jednoznačně cyklokros. Je u něj během hodiny daleko víc zajímavých situací a dramat, než při dvousetkilometrovém silničním závodě, kde se často rozhoduje až v samotném závěru.

Měl jste nějakého oblíbeného cyklistu?

Jako rozhodčí jsem žádného oblíbence mít nemohl. Podmínkou dobrého fungování rozhodčího byla neutralita a objektivnost. Proto jsem musel brát velké postavy cyklistiky jen jako startovní číslo.

Role rozhodčího je nezbytnou součástí každého sportu. Nemrzí vás, že jste nemohl sbírat medaile a být slavným?

To ne. Zastávám názor, že dobrý rozhodčí by neměl být moc vidět. Ale v poslední době jsem si užil slávy dost. Na králi cyklistiky jsem obdržel cenu Fair play, před týdnem jsem navštívil v Lausanne olympijské muzeum, kde jsem dostal ocenění od UCI. A před měsícem na Světovém poháru v Táboře mi zástupci cyklokrosu předali duhový trikot mistra světa. Jsem rád, že už to končí a že už konečně sednu na kolo a projedu se.

Prozradíte vaše plány?

Chtěl bych se vrátit slavné monumenty Tour de France – Col tu Galabier, Alp d‘Huez, Mont Ventoux. Chci si je ještě vyjet. Samozřejmě, že čas Pantaniho asi nepřekonám. Ale nějak to snad vyjedu.

V Boleslavi to byl váš poslední závod v roli rozhodčího. Nebude se vám stýskat, co vlastně budete dělat?

Mám vůči rodině velké dluhy. Když jsem si odhadem spočítal kariéru mezinárodního rozhodčího, tak to bylo přes dva tisíce závodních dnů. Když k tomu přičtu i cestování, tak mi to hodí šest let života, které někde chybí. Mám v plánu se věnovat rodině a vnukům, kteří se začali zajímat o cyklokros. Musím se optat, jestli pro ně seženu nějaké kolo. Možná se za pár let vrátím, už ale jen do depa.

 

 

Statistické údaje Miroslava Janouta

V roli rozhodčího zvládnul

7 Grand Tour - 2x Tour de France, 2x Giro de Italia, 3x Vuelta

Celkem 31x mistrovství světa (cyklokros, silnice a dráha)

22x kontinentálních šampionátů Evropa, Asie, Afrika

2x olympijské hry Barcelona 1992 a Peking 2008

 

Zdroj: cyklokros.cz

 

Text -peh-, foto Jaroslav Svoboda