Týmové soustředění Krkonoše !!
Heslo “ Trénuje jen ten, kdo si nevěří“ je sice výstižné, ale v praxi moc nefunguje. Proto je třeba i trénovat, ale také stmelovat kolektiv. První, i když krátké týmové soustředění Cyklokrosu Milovice (CM) se konalo v termínu 4.-6.7.19 v sestavě Martin, Ríša a Jarda (pozn. red. v další dny se k nám přidal i nový člen Michal Purm a kamarád Jarda Šimák). Ríša zařídil základnu v Dolním Dvoře v Krkonoších, chata U medvěda. Výborné ubytování, klid kam se člověk podívá, relax zajištěn bazénem a brdky všude okolo.
První den byl seznamovací s prostředím. Kluci měli mimo cyklistické povinnosti a já vyrazil na krátký švih do Špindlerova Mlýna na návštěvu cukrárny Bonger, kde káva stojí stejně jako věneček
. Večeře už byla společná a hodnotná v pojetí "Skrytá síla v řízku bývá".
Druhý den již patřil tvrdému drilu a kam jinam než do kopce. Krátký výšlap na Strážné byl na rozehřátí. Následoval průjezd okolo Vrchlabí směr Hrabačov. Tam jsem kluky vyslal přes Poniklou a Roudnici a sám jel přímo na Vítkovice směr Horní Mísečky. Kluci mě postupně dojeli a pokračovali dál. Já v pozvolném tempu je následoval, kochajíce krajinou a pozvolnou změnou vegetace. Usoudil jsem, že samotný výjezd na Mísečky mému tělu stačil a nechal kluky pokračovat na Zlaté návrší, cíl jedné z etap kdysi slavného Závodu Míru. Stejně to tam znám a kopec na mě počká až více potrénuji. Já zatím dal malé pohoštění za velké peníze a pomalu sjel na odbočku na Benecko. Výjezd na Benecko je taky pěkný, panoramatický a silově optimální. Jelikož mé tělesné konstituci sedí spíše roviny a sjezdy, výšlap byl v plochém pravidelném tempu. Následný sjezd do Vrchlabí a malé stoupání směr na Strážné nás dovedlo zpět k základně. A když jsme tělo potrápili, mysl očistili bylo třeba žaludek naplnit něčím hodnotným. Špekáčky a klobásky na grilu byli to pravé co znovu narovnalo i naši psychickou stránku.
Třetí den následovala dle prognózy cca 100km trasa vedoucí přes Polsko a Pomezní boudy pracovně nazvaná „Po stopách Krakonošova cyklomaratónu“. Na dnešní den dorazil i kamarád Jarda Šimák, takže jsme byli v početné pětičlenné skupině, což odpovídá opravdu hodnotné estrádě. A že to bylaJ Standardní výjezd na Strážné a obkroužení zpět do Dolního Dvora. Přes Lánov do Černého Dolu a stoupání do Janských Lázní. Úsudek stavu těla mi velel, vyslat kluky do Polska samotné a sám si to dát z naší České strany. Úsudek byl správný jen vody málo. Holt příště budeme chytřejší drahoušku. Vysápal jsme se nahoru doslova a uhasil žízeň a potřebu cukrů nápojem nechlazeným colovým. O chvíli jsme se přesunul přes cestu do dalšího výčepu na kávu a tiramisu. Kluci dorazili značně unaveni neb strana kopce z Polska je poněkud delší, místy příkřejší. Ale jsou co zocelení muži a tak po krátké pivní pauze jsme se vydali na cestu na základnu. Sjezd z Pomezek je dlouhý a šlapavý. Ve Svobodě nad Úpou jsem odbočil a dal si Jánské Lázně z druhé strany. Po Fantozzi La bombě to jelo samo. Příjezd na základnu byl poplatný délce trati, která atakovala 150km, tedy malá odchylka od prognózyJ (pozn. red. Martin prognózu splnil).
Tím byl zakončen první oficiální kemp CM, který splnil své poslání. Počasí vyšlo, odtrénováno bylo, stmelení proběhlo. Příští rok vyrazíme opět pokořit další česká stoupání abychom mohli zabodnout špendlík do pomyslné mapy.