Soustředění CM 2020 - Krkonoše - Dolní Dvůr - Chalupa u Medvěda

Soustředění CM 2020 - Krkonoše - Dolní Dvůr - Chalupa u Medvěda

Člověk by měl plánovat tak maximálně co si dá druhý den k snídani a ani to nemá jisté. Natož si plánovat cyklistickou sezónu. Ale plány jsou jako sny, které se někdy splní a někdy ne. Před jejím začátkem nás navštívila mladá slečna ze zahraniční, slečna Corona. A to byl začátek prozatímního konce cyklistické sezóny. A to nejen pro nás z týmu Cyklokros Milovice. Jak to vypadá v současné době, všichni víme. Nicméně jeden bod plánu nebo spíše snu, týmové soustředění, se nám splnil.

Jako v roce 2019, tak i letos jsme našli zázemí v Chalupě u Medvěda v Dolním Dvoře nacházející se v Krkonoších od 3. - 6.7.2020. Část týmu zde byla ubytována (Jarda, Martin a Ríša) a část přijede vždy na tréninkový blok (Michal, Václav) včetně našich příznivců (Jarda, Lukáš, Michal, Ondra).

V pátek byl na programu pouze volný program, který měl být zaměřen na aklimatizaci. A to volných 40 km na kávu s věnečkem do Špindlerova Mlýna splňovalo. Zpáteční sjezd do Herlíkovic je pěkné pošlapání.

V sobotu byla na pořadu dne trasa naplánována Michalem. Mělo se jednat o trasu za poznáním míst Podkrkonoší. Tedy mírné kopce. Ale že jich bude tolik jsme nečekali, ani my chlapci z rovinného Polabí. Nicméně vytyčených bodů jsme dosáhli všichni. Kocléřov, kde jsem zhlédli větrnou elektrárnu a pořídili památeční foto, kdyby se naše výprava pak náhle zratila někde v divočině. Přehrada Les Království se stala osudnou pro Lukáše, kdy nevědomky uhádl heslo do telefonu krásné neznáme čímž způsobil myšlenkové pochody potencionálního nastávajícícho (poz.red. Vše bylo urovnáno po doložení všech, že jde o nadprůměrně inteligentního IT jedince s IQ 250). Kulturní vložkou byl pohled na zámek Kuks. Dále následovalo seznámení s místním Pytlákem, příjemné a na další průběh s pozitivním účinkem. Druhou kulturní vložkou byl hrad Pecka což by byla pecka, kdybychom v našem stavu zvládli prohlídku. Ale v takovém stavu jsem nebyli a vyhlíželi Krkonoše. Zvláště Václav, kterému jsem tvrdili na 60 km, že se již stáčíme zpět k horám. Michalovi bohužel na 90 km ulétla věta...“ a tamhle je vidět Hradec Králové“...a to byl poslední hřebík pro Václava a pro mě. Na 130 km konečně, Krkonoše, v dáli. Ale vidina točené zmrzliny ve Studenci nás táhla jako magnet. Václa ze samé radosti, že si může na Krkonoše již sáhnout, zavelel...“ a pro všechnny rundu a na mě“...Pistáciová, čokoládová, jahodová... Zbytek trasy do Dolního Dvora si moc nepamatujeme. Tělo zvládalo jen šlapat a moc nevnímat. Nakonec jsme to zvládli všichni, Václav s Ondrou si dal ještě brdek navíc, hory dávají sílu i když jsi bez sil. První den za námi a další...je to sice pořád do kopce, za to kratší cesta...před námi.

V neděli jsme vyrazili bez Václava, Ondry a Michala za to dorazil Jarda, totálně vyčerpaný z předchozích dní. Plán byl jasný, buď do kopce nebo z kopce. Roviny máme v Polabí. Rozjetí na Strážný z Dolního Dvora bylo na rozehřátí. První větší brdek byl z Poniklé s přehoupnutím do Vítkovic. Já jsem se osobně neúčastnil a šetřil na závěrečný finiš. Na trasu se napojil v Dolních Štěpanicích. Stoupání na Benecko je klasika. Připomíná stoupnání na Moldavu v Krušných horách. Na vršku počkal na kluky a společně dali občerstvení v podobě dvou kusů dortů na hlavu, tedy jen ti otrlí. Sjezd do Vrchlabí a následné stopání na Strážné, kde nohám neulehčí ani kvalitní povrch. Michal a Jardové nám s Ríšou poodjeli a Friesovy Boudy je táhli jak magnet. My s Ríšou jsem na Strážném hráli k-n-p (poz.red. Pro narozené po roce 1989 jsme o hru prstů, více na Wikipedii) a výsledkem bylo, že jsme probrali až už Friesovy Boudy. Ze stoupání si pamatuji jednoho šneka a pár sápajích se baterek (poz. red. Homo-sapiens na cyklobaterce). Ale ten výhled stál za to, Sněžné jámy, Labská bouda. Byl čas návratu. Jelikož nepanovala v této zóně smrti letní teplota, nafasovali jsem v trafice poslední číslo Mladého hlasatele, který svým obsahem dokáže ochránit před větrem a mrazem. Sjezd je spíše pro příznivce kamikadze. Nakonec jsem se všichni potkali ve zdraví v Dolním Dvoře. Bylo to náročné, ale krásné. Prohlášení „Už nikdy“ jsem změnili na „Zas někdy“

Tímto letošní týmové soustředění skončilo. Dva a půl dne se může zdát být málo, ale vzhledem k letošnímu vývoji světového dění jsme vděčni i za to málo. Věříme, že příští rok bude pro příznivější nejen pro nás cyklisty a umožní nám vycestovat za krásami hor třeba italských nebo alespoň rakouských.

Všem chci poděkovat za dva dny s úžasnou partou, kde jsme ohledupní i k těm méně zdatným (včetně mé osoby vážené hmotnostně) a nejsme zaměřeni jen na ten výkon a waty. A zároveň věřím, že jsem nalezli nového fajn kamaráda do týmu a Michal se stane naším platným členem. Mějte se všichni moc fajn a opatrujte se neboť bez zdraví to není nikdy ono.

Autor: Martin Šklíba

Poděkování též patří naším partnerům: Mireas Reality, NN Zdravé Potraviny, Prolog bike shop, Enervit.