Mladá Boleslav /ROZHOVOR/ - Pro mladého boleslavského cyklokrosaře byl domácí závod mistrovství Evropy posledním.

Jako šok z čistého rozčísla vody českého cyklokrosu zpráva, že boleslavský jezdec Radek Polnický končí v jedenadvaceti letech se závoděním. „Zrálo to ve mně dlouho. Už před sezonou jsem ale věděl, že evropský šampionát na domácí půdě v Mladé Boleslavi bude jeho posledním závodem.

Nyní se chce věnovat studiu a od kola si odpočinout. „Od neděle jsem na kole neseděl a zatím mi to nechybí. Ale už tři dny nonstop žeru," libuje si v obžerství po letech přísné životosprávy nyní už bývalý cyklokrosař.

Po závodě v Boleslavi jste oznámil konec kariéry – proč?
Už před sezonou jsem se rozhodl, že pokud to nebude v kategorii do 23 stačit na světovou špičku, tak že asi nemá smysl pokračovat v profesionální kariéře a rozhodle jsem se, že se budu raději věnovat studiu.

Jak dlouho jste o konci přemýšlel?
Už na jaře jsem tušil, že poslední rok mezi třiadvacítkama bude zlomový. A už po prvních závodech jsem viděl, že na špičku prostě nemám.

Jezdil jste řekněme v rodinném týmu JIRAPO Giant. Co na vaše rozhodnutí říkali rodiče?
Nejdřív z toho byli samozřejmě překvapení, ale myslím, že mě nakonec pochopili a chápou, proč jsem se tak rozhodl.

A co ohlasy lidí okolo cyklokrosu?
Kamarádi mimo cyklistiku to schválili. Cyklistická veřejnost to moc nechápala a někteří mi to ani nevěřili a nebo mi to rozmlouvají.

Máte vystudovanou boleslavskou ekonomku, takže kam povedou vaše další kroky? Předpokládám, že ČVUT to nebude?
Chci se hlásit na Fakultu tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy, takže mě do jara čekají přípravy na příjimačky. Je tam atletika, plavání, gymnastika, volejbal a košíková. Kolo v přijímačkách bohužel pro mě není. Takže jsem si byl po víkendu kopit plavky. Také ale podám přihlášky pro jistotu na další školy, ale táhne mě to logicky ke sportu.

A co civilní zaměstnání? Asi také kola?
Už jsem nastoupil k našim do podniku. Dělám servis jízdních kol. Takže než půjdu do školy, budu pracovat tam.

A co další závodění? Neříkejte, že třeba nepošilháváte po horských kolech.
Něco pro radost určitě jezdit budu, ale rozhodně to nebude nic vrcholově.

V jedenadvaceti letech se můžete už ohlédnout za kariérou – jaká byla?
Na cyklokros budu vzpomínat jenom v dobrém. V mládežnických kategoriích jsem byl pětkrát mistrem republiky.

Nejinteznivnější zážitek?
Bylo to v kadetech asi v šestnácti letech, když jsem vyhrál nejslavnější závod v Belgii.

Pojďme k závodu poslednímu. Ten jste jel v neděli doma v Boleslavi, tak jaký to byl závod?
Start se mi z poslední řady na silnici vcelku povedl, ale hned po vjezdu do terénu jsem zahučel do největší kaluže a vymetl jí hezky celým obličejem. To už tak povedené nebylo. Vjel jsem do rygólu a šel přes řidítka. Na kolo jsem nasedl poměrně rychle, ale vůbec jsem necítil levou ruku, tak jsem myslel, že poslední závod vzdám, ale nakonec to trochu přišlo k sobě a dojel jsem. Ale teď mi doktor říkal, ať mám ruku dva týdny v klidu.

Byl ten závod hodně extrémní?
Pamatuji závody, kdy bylo i hlubší bahno, ale tady zase bylo po celé trati. V neděli se dalo trochu jet jen na silnici, jinak to byla dřina. To přesně sedělo Belgičanům.

Vnímal jste během jízdy, že to je poslední závod? Vědělo to okolí?
Moc lidí to nevědělo, pouze nejbližší kamarádi. Ničím speciální to asi nebylo, ale jelo se mi skvěle – uvolněně, bez stresu.

Autor: Jaroslav Bílek