Jarní Klasiky !!

Jarní Klasiky !!
Sezóna je sice na začátku, ale kolotoč závodů dostává rychlé obrátky. S jarní částí sezóny je neodmyslitelně spjat závod Pavé Milovice. Jak název lehce napovídá po asfaltu to nebude nebo spíše převážně. Tento rok jsme se rozhodli jet Jana, Richard a já, kde nás čekalo krušných 80 km. Já jsem to bral spíše jako zkušenost a zážitek, Richard už ten zážitek má z loňska za sebou. Vzhledem k počasí se na start postavilo 160 odvážlivců obou tras (80 a 120 km). Start byl typický pro Milovice a jeho historii, startovní výstřel z vojenského BVP. A pak to začalo, výstřel…chvíli mi pískalo v uších jak na fotbale při autu... Celé pole se dalo do pohybu a kostky nám začaly do rukou hrát svoji píseň. Mohu doporučit k redukci hmotnosti, tělo se třese a tím se zbavuje tuků (výňatek z reklamy). Richard jel v první skupině tahal co to šlo. Bohužel defekt cca 40 km před cílem zmařil naděje na výborné umístění. No co se dělo se mnou v průběhu závodu vím mlhavě. Drncání jsem už nevnímal, za to křeče se začaly ozývat v nepravou chvíli. Opustil jsem skupinu a pral se sám se sebou a s větrem, který byl místy nepříjemný. Dvakrát zastavil a mezi tím se posouval k cíli. V cíli jsem nebyl schopen kroku, tak jsem stál pevně jak Lenin na podstavci za mých dětských let. Jana dojela chvíli za mnou a ta mohla chodit hned, holt zkušenosti a běžecká průprava Zkušenost úžasná, pocity nepopsatelné a výsledek nedůležitý. Přežil jsem. Za rok ale opět. Na startu.
O pět dní později jsme se vydali do Kouřimi. Jeli jsme Richard, Petr a já. Ráno bylo v Kouřimi jak jinak něž kouřmo. Start byl na náměstí, kde jsme se postavili vedle sebe jako jeden muž (pozn. red. cyklista). Start a začalo to. Nervozita se vybírá svoji daň a v hlavním poli se pár lidí poroučí do pole na vojtěšku pro králíky. Pak to lehne ještě těsně přede mnou, ale stačím zastavit. Richard za to vzal a je v přední skupině, já asi ve třetí. Ze začátku mi to nechtělo jet, nohy neposlouchaly a já si říkal, co takhle dát si špenát. Cesta na Sázavu ubíhala pomalu, jel jsme více méně sám až na rovinu podél Sázavy. Počkal na skupinu za mnou, společné trápení, poloviční trápení. A ve Stříbrné Skalici to začalo, stoupání po kostkách a dále mírné i táhlé brdky. Ve skupině nás pár tahalo, tempo bylo ale  „ploché“. Ani jsem si na křeče nevzpomněl,  asi jsem je nechal doma, ale nechval závodu před koncem. Tahali jsme roviny hlavně s Pavlem Svitákem a Pavlem Koukalem. Po serpetinách před Kouřimí jsem nasadili tempo s cílem roztrhat skupinu. Trochu se to podařilo a do cíle jsme dorazili s menšími rozestupy.
Richard má formu, tak už se v cíli pár minut opaloval. Tím nám skončila jarní část sezony, která byla úspěšná, žádné kolize a úsměv v cíli. Tak doufáme, že v té další se nám bude dařit stejně ba i lépe. Budeme se snažit.
Další člen týmu Vláďa jel časovku v Sezemicích, Extraliga, a dle času a průměrné rychlosti to vypadá na slušný výsledek. Svoji tréninkovou pílí se tomu ani nedivíme neb má letos najeto co mi dva s Ríšou dohromady Sezóna je sice na začátku, ale kolotoč závodů dostává rychlé obrátky. S jarní částí sezóny je neodmyslitelně spjat závod Pavé Milovice. Jak název lehce napovídá po asfaltu to nebude nebo spíše převážně. Tento rok jsme se rozhodli jet Jana, Richard a já, kde nás čekalo krušných 80 km. Já jsem to bral spíše jako zkušenost a zážitek, Richard už ten zážitek má z loňska za sebou. Vzhledem k počasí se na start postavilo 160 odvážlivců obou tras (80 a 120 km). Start byl typický pro Milovice a jeho historii, startovní výstřel z vojenského BVP. A pak to začalo, výstřel…chvíli mi pískalo v uších jak na fotbale při autu... Celé pole se dalo do pohybu a kostky nám začaly do rukou hrát svoji píseň. Mohu doporučit k redukci hmotnosti, tělo se třese a tím se zbavuje tuků (výňatek z reklamy). Richard jel v první skupině tahal co to šlo. Bohužel defekt cca 20 km před cílem zmařil naděje na výborné umístění. No co se dělo se mnou v průběhu závodu vím mlhavě. Drncání jsem už nevnímal, za to křeče se začaly ozývat v nepravou chvíli. Opustil jsem skupinu a pral se sám se sebou a s větrem, který byl místy nepříjemný. Dvakrát zastavil a mezi tím se posouval k cíli. V cíli jsem nebyl schopen kroku, tak jsem stál pevně jak Lenin na podstavci za mých dětských let. Jana dojela chvíli za mnou a ta mohla chodit hned, holt zkušenosti a běžecká průprava Zkušenost úžasná, pocity nepopsatelné a výsledek nedůležitý. Přežil jsem. Za rok ale opět. Na startu.
O pět dní později jsme se vydali do Kouřimi. Jeli jsme Richard, Petr a já. Ráno bylo v Kouřimi jak jinak něž kouřmo. Start byl na náměstí, kde jsme se postavili vedle sebe jako jeden muž (pozn. red. cyklista). Start a začalo to. Nervozita se vybírá svoji daň a v hlavním poli se pár lidí poroučí do pole na vojtěšku pro králíky. Pak to lehne ještě těsně přede mnou, ale stačím zastavit. Richard za to vzal a je v přední skupině, já asi ve třetí. Ze začátku mi to nechtělo jet, nohy neposlouchaly a já si říkal, co takhle dát si špenát. Cesta na Sázavu ubíhala pomalu, jel jsme více méně sám až na rovinu podél Sázavy. Počkal na skupinu za mnou, společné trápení, poloviční trápení. A ve Stříbrné Skalici to začalo, stoupání po kostkách a dále mírné i táhlé brdky. Ve skupině nás pár tahalo, tempo bylo ale  „ploché“. Ani jsem si na křeče nevzpomněl,  asi jsem je nechal doma, ale nechval závodu před koncem. Tahali jsme roviny hlavně s Pavlem Svitákem a Pavlem Koukalem. Po serpetinách před Kouřimí jsem nasadili tempo s cílem roztrhat skupinu. Trochu se to podařilo a do cíle jsme dorazili s menšími rozestupy.
Richard má formu, tak už se v cíli pár minut opaloval. Tím nám skončila jarní část sezony, která byla úspěšná, žádné kolize a úsměv v cíli. Tak doufáme, že v té další se nám bude dařit stejně ba i lépe. Budeme se snažit.
Další člen týmu Vláďa jel časovku v Sezemicích, Extraliga, a dle času a průměrné rychlosti to vypadá na slušný výsledek. Svoji tréninkovou pílí se tomu ani nedivíme neb má letos najeto co mi dva s Ríšou dohromady