9.7.2016 Litvínov - Lesná

V sobotu 9.7.2016 náš čekal společný závod SAL a UAC Litvínov – Lesná. V ten samý den se jela 8.etapa TdF přes nádherné stoupání na Tourmalet. Zde je podobnost profilu trasy se závodem na Lesnou čistě náhodná a rozdíl je pouze v počtu stoupání

Z našeho týmu se na závod vydali Richard s Martinem. Chtěli zakusit jiné brdky než jsou v okolí Milovic (pozn.aut. nejdelší brdek má cca 200m). Petr B. zůstal doma a ladí na MČR Masters. Ale spíše se těch brdků obával a nechtěl být v našem stínu

Po příjezdu a registraci v Litvínově jsme se rozhodli nechat mechaničák v místě cíle a ušetřit si zpáteční cestu do místa startu. Po závodě se to ukázalo více jak přínosné neb zpátky bychom museli jet asi autobusem. Cesta zpět na start byla hektická, Richard jel ve sjezdu z Nové Vsi jak Alberto Tomba v Kützbühlu. Takže jsme start stihli v předstihu. U Tesca se to pomalu shromažďovalo. Všechny známé celky z UAC a SAL vyslali své horské blechy. Co tady děláme my? 

Slavností start v 13 hod byl tak slavnostní, že se jelo hned od začátku z ostra. Takže taktika, udržet ležérní tempo na vrchol Dlouhé Louky, nám nevyšla. Na konci Litvínova jsem dal Richardovi volnou ruku a ten se mi pomalu vzdaloval a já hledal, někoho s kým si budu povídat v prvním stoupání. Zjistil jsem, že převodník 39 a pastorek 28 na váhu 90-ti kilo mi moc nesedí. A zrovna nikdo neměl na výměnu, tudíž mi nezbylo než se prát se stoupáním.

Cestou vzhůru jsem potkal kamaráda z Nového Strašecí, prohodili pár slov a jel jsem dál. Potom mi do řeči moc nebylo a tak jsem držel bobříka mlčení a začal bobříka rychlého dýchání či hekání. Po výjezdu na Dlouhou Louku jsem se chytnul kolegy z Varty a jako by mě to dobilo baterky, jeli jsme jak o závod. Díky, super spolupráce.

Sjezd z Klínů jsem pojal volně a tak mi moje nabíjecí stanice energie Varta ujela. Když už jsem si myslel, že ovládám sjezdové umění, zaskočil mě v zatáčce autobus a málem jsem se vezl zpět na Klíny.

V Litvínově jsem dojel dvojici, kde byla Hedvika ze Sparty a a…už nevím. Stoupání na Křížatky je mírnější, za to delší. Ve stoupání jsem jel společně s Hedvikou, která se s tím prala statečně, a já ji tam nechtěl nechat, poněvadž jsem trochu gentleman. Popovídali jsme a prali se s tím společně. Sjezd z Mníšku do Nové Vsi, no dáli se tomu říkat sjezd, protože foukalo a tak se šlapalo pořád, byl rychlý. Dojel nás borec z Dextru, něco prohodil a jel dál. Stoupání v Nové Vsi je také výživné, zvláště, když síly ubývají či spíše už nejsou.

Z Nové Vsi směr Lesná je to pořád nahoru-dolů. Ke konci výživný kopeček, kdy už koukáte jenom do země a doufáte, že uslyšíte slovo CÍL. A nakonec tu byl ten CÍL. Hedvice jsem dal přednost neb dáma má vždy přednost Richard se už vyjížděl. Čekal, až otevřu mechaničák a dáme si něco na zub, řízek, salát, pivo, prostě to co si během závodu dát nemůžete neb nelze držet příbor

Závod jsme tedy zvládli se ctí a zjistili, že budeme muset občas do severských brdků zajet potrénovat. Také musíme doladit taktiku bez personálu na bufetu. Poschovat si bidony podél trasy. Tedy příště opět na nějakém brdkové závodu.

A jak jsme dopadli? Podle očekávání.

 

Richard – 110 celkově, M30 24 z 29

Martin – 132 celkově, M40 40 z 48

(160 klasif.),

 

Martin A Richard.