30.3.2019 VC Hlohovce !!

Po dvouleté pauze jsme se opět vydali na otvírák silniční sezóny Trofeo Cinelli VC Hlohovce 2019.

Tentokrát jsme byli tři, resp. čtyři, Martin, Ríša, Jarda a výkonný ředitel Jaroslav, který zároveň dokumentoval průběh.

Ale popořadě. Tradičně jsem vyrazili už v pátek do našeho sportovního clubu v Břeclavi, kde se nám líbí a pěkně spí.

Ubytovali a vydali se na vydatnou večeři a to doslova. Pizza o průměru jak volant z Tatry 815 by nasytil jeden tým i s personálem.

A byla tu sobota, ranní mrazík rychle ustoupil a slunce dávalo předzvěst pěkného a perného dne.

Přesun do Hlohovce proběhl hladce a zaujali jsem místo na přehledném místě jako před dvěma lety. Kolem projíždějící skupinka kadetů prohodila "Ty voe, snad nepotkáme ty hobíky". Kam se poděla úcta k nám ryzím amatérům Seznámení s tratí nebylo třeba, ale nohy bylo třeba roztočit.

Soupeřů hodně, sil také, teď jen ať už se letí. Letos bylo několik stovek účastníků všech kategorií. Rozdělení na startu do jednotlivých kategorií bylo přehledné, jen najít tu správnou skupinu. Já se zařadil, ale záhy zjistil, že jsem zde měl stát před třiceti lety Nakonec našel tu správnou věkovou a výkonnostní skupinu. S Ríšou a Jardou jsem byli pohromadě a čekali na výstřel. Ten přišel v 10.00 a nastalo peklo neb to letělo už do prvního a jediného kopce. Ríša a Jarda, horské to blechy mi uletěli a já se vydal vstříc prvním závodním kilometrům. Celý závod je kritérium, letí se od začátku do konce, nikde žádná chvíle na odpočinek, pořad dávat pozor. Kluci se pohybovali vepředu a já jistil zezadu. Po chvíli naši skupinu dojeli ti kluci, ke kterým jsem si stoupl na start prvně, vlastně děti U nich se musí dávat pozor ještě více, jsou to mladí střelci, levá pravá, pak "uhni", kde je úcta ke stáří

Cítil jsem se najednou mlád a mlád. Ubíhalo jedno kolo za druhým, třetím...pátým, šestým a těsně před vjezdem do sedmého nás dostihlo čelo naší kategorie. Takže konečná, vystupovat. Za rok to bude lepší, slibuji. Ríša a Jarda dojeli v druhé půlce pole s plným počtem kol. Holt mládí

President Jarda v průběhu závodu fotil, ochutnával víno zdejší provenience a byl spokojený. Nakonec jsme byli spokojený všichni. Závod bez pádu, trénink v tempu, pohoštění místních vlastní výroby (škvarková pomazánka a bábovka) je lepší než sacharid v prášku

Zdejší klima, atmosféra a lidi jsou úžasní. Proto vážíme ten kus cesty pro ten kousek závodu. Neb cyklistika není jen o závodech, ale i o lidech okolo nich. A jim díky za organizaci, která byla na jedničku.

Tak opět o rok zde se potkáme a prožijeme dva dny s nádechem cyklistiky.

Martin, Ríša a Jarda no a Jarda presidio.