Postřehy Martina z Krakonošova cyklo maratonu
Krakonoš je pověst, Krakonošův cyklomaratón je realita, krutě krásná realita, kterou opakovaně prožíváme. Letošní ročník nebyl výjimkou. Vydali jsme se na něj v silné sestavě. Dva vrcholoví vrchlaři Richard a Jarda a jeden vrcholový rovinář Martin. Start byl tradičně v Trutnově. Počasí se jevilo pěkně horce, tak nebylo pochyb, že se zahřejeme, vypotíme nějaký ten tuk. Start byl rozdělen na dvě vlny, první co zvolila trať 175 km a druhou na 125 km. Já jsem byl rád za tu druhou neboť výjezd na Pražskou boudu mám ještě v živé paměti (pozn . red. V ročníku 2017 jsem vyjel první úsek 30% stoupání, pak mé tělo řeklo dost a už jsem si to šinul po krátké trase do Trutnova mimo závod).
První vlny vystartovala po ráně z děla a po pěti minutách i ta moje druhá. První kilometry ubíhali v pohodě. Již kousek za Trutnovem jsem zahlédl jak u silnice v příkopu rostou cyklisti 
No opatrnosti není nikdy dost. Pokračovali jsme směrem do Polska, kde máme každoročně hranice otevřené. Po přejetí hranic bylo hned znát, že nejsme v Čechách a to v dobrém slova smyslu. atmosféra podobná jako na TdF. Lidé fandili, tleskali, kytarista u jednoho mostku vyhrával nějaký hit, prostě paráda. A to včetně zabezpečení tratě, která bylo jako vždy na jedničku a bylo možné se soustředit jen na závod. Letos pořadatelé trať trochu natáhli a v Polsku jsme absolvovali jedno pěkné stoupání. Vzhledem k horkému počasí pořadatelé zajistili občerstvení v Lubawce. Já tam dojížděl jen na páru Takže natankovat a dál. Následovalo dlouhé a táhlé stoupání na Pomezní Boudy. Stoupání se dá jet pěkně v tempu, tedy ti první. My vzadu jsme jeli pěkně v tepu Ale i tak jsem postupně dojížděl borce na krátké co to ze začátku přehnali a nebo borce na dlouhé co šetřili síly na ta prudší stoupání.
No opatrnosti není nikdy dost. Pokračovali jsme směrem do Polska, kde máme každoročně hranice otevřené. Po přejetí hranic bylo hned znát, že nejsme v Čechách a to v dobrém slova smyslu. atmosféra podobná jako na TdF. Lidé fandili, tleskali, kytarista u jednoho mostku vyhrával nějaký hit, prostě paráda. A to včetně zabezpečení tratě, která bylo jako vždy na jedničku a bylo možné se soustředit jen na závod. Letos pořadatelé trať trochu natáhli a v Polsku jsme absolvovali jedno pěkné stoupání. Vzhledem k horkému počasí pořadatelé zajistili občerstvení v Lubawce. Já tam dojížděl jen na páru Takže natankovat a dál. Následovalo dlouhé a táhlé stoupání na Pomezní Boudy. Stoupání se dá jet pěkně v tempu, tedy ti první. My vzadu jsme jeli pěkně v tepu Ale i tak jsem postupně dojížděl borce na krátké co to ze začátku přehnali a nebo borce na dlouhé co šetřili síly na ta prudší stoupání.
Na Pomezních Boudách byl další bufet tak jsem motor doplnil nejen o tekuté palivo, ale i o pevné v podobě vysočiny a rohlíku
Sjezd je dlouhý a šlapavý, takže si odpočinout není kde. V Temném Dole je dělení tras. Rozloučil se se spolu sjezdaři a vydal se sám směr Trutnov. Myslel jsme na kluky jak šplhají na Pražskou Boudu a byl rád, kde jsme teď já. Cesta ubíhala již rychleji. Přejezd Hrádečku byl rychlý. Pak sjezd, kde jsem si dal jeden smyk před stromem, omluvil se mu a jel dál. Poslední úsek je rovinatý s posledním táhlým stoupáním do Trutnova. Slunce hřálo celou dobu, pot v litrech kapal jak z děravého děravého okapu. Cílem dne bylo projet cílem, což jsem splnil. Čas není podstatný, pocit úžasný. Kluci se ješět trápili na dlouhé trase, ale dali to a to je důležité. Hlavně ve zdraví dojet.
Příští rok přijedeme určitě znovu, organizace výborná, diváci v Polsku úžasní a o to jde, užít si to.
Děkujeme našim partnerům....Mireas reality, NN Zdravé Potraviny, Prolog Bike shop, EthicSport, Enervit